Rodiče, děti a alkohol. Co dělat, když…?

Podle zdravotnických výzkumů se lidský mozek vyvíjí až do 25 let, takže čím dříve a čím více alkoholu mladý člověk vypije, tím více to ovlivní vývoj jeho mozku.

Ještě horší je tento poměr u mladších dětí mezi 12 až 14 lety, kdy je prevence ve skutečnosti nejdůležitější. Převážná většina mladých lidí uvádí, že největší vliv v oblasti konzumace alkoholu na ně měli rodiče. Zajímavé je, že na druhém místě stojí kamarádi s přibližně 10 %. Vliv televizní reklamy nebo školy je podle této studie téměř zanedbatelný.

Co dělat a čemu se vyhnout, když má dítě problém s alkoholem nebo s drogami. Co dělat?

• Jestliže je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Požívání drog není trestné, a dítěti proto žádný soudní postih nehrozí. S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se hádat. Vážný rozhovor odložte na pozdější dobu.
• Lékaře volejte i tehdy, jestliže už účinek drogy odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako halucinace nebo pocity pronásledování.
• Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusnadňovat pokračující braní drog, naopak odměňovat každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní. Taková strategie nepřináší vždy okamžitý prospěch, ale je účinná z dlouhodobého hlediska. Problém s alkoholem nebo jinou látkou často vyžaduje hodně času a spojence.
• Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. To je těžké, zvlášť když říká a hlavně dělá z hlediska rodičů nesmysly, a když hájí hodnoty pro rodiče nepřijatelné. Vyslechnout dítě, ale neznamená přistupovat na jeho stanovisko.
• Naučte se s dítětem o alkoholu a drogách mluvit. Bude-li dítě nějakou drogu obhajovat, vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty. Můžete k tomu použít tento článek.
• Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může tisíckrát pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit základní prostředky k životu. V tom je vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinní nezletilému dítěti poskytnout, ale mělo by cítit, že je to jiné, když se chová rozumně a když ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se postarat o sebe. U dětí, které dosáhly zletilosti, je tento bod zvláště důležitý. Rodiče totiž v tomto případě nejsou povinni dítě živit, šatit atd., a mohou proto jakoukoliv podporu dospělého dítěte podmínit např. jeho ochotou se léčit.
• Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně.
• Jestliže není dospívající ochoten ke změně, měl by nést důsledky. To se samozřejmě netýká situací, kdy je ohrožen život, např. při předávkování. (Teprve až vážné problémy, které drogy působí, jsou často důvodem k léčbě a změně.)
• Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem.
• Pomozte mu odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často podstatný význam. Jestliže vám potomek tvrdí, že si s lidmi, se kterými dříve bral drogy, chce jenom pobýt nebo si povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i o změně prostředí.
• Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte („nelíbí se nám, že bereš drogy“) a respektem vůči jeho osobnosti a lásce k němu („vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě“). Je to těžké, je to však nutné. Stejně nutné je i oceňovat drobné pokroky a změnu k lepšímu. Je také třeba vidět i silné stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které možná má z předchozí doby a na které se dá navázat.
• Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc dovolí. To by uškodilo všem. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny, spolupráce s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy, nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii mohou jako krajní možnosti přimět dospívajícího přijmout léčbu.
• Osvědčuje se také, když rodiče dětí s těmito problémy spolu hovoří v rámci skupinové terapie nebo svépomocné organizace. Dokáží se navzájem pochopit a předávají si užitečné zkušenosti.
• Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste myslel i na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a abyste měl své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat.
• Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro sebe, jestliže ji dítě odmítá. V případě manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové intervence (viz příloha) a další zařízení. Položte si otázku, co by bylo vašim největším problémem, kdyby bylo dítě v pořádku. Pamatujte, že zvládáním svých problémů zvyšujete zároveň i šanci na ovlivnění dítěte.
• Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem nebo jinou drogou, shrnuje anglické sousloví „tough love“ (čte se „taf lav“), česky to znamená „tvrdá láska“. Myslí se tím dobrý vztah k dítěti, snaha mu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost.

„Kdo chce vyhovět každému, může si nakonec všechny znepřátelit.“

Čemu se vyhnout?

• Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela závislost na návykové látce.
• Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit, to mu pomůže se v situaci lépe orientovat a citově i rozumově ji zvládat. Je také třeba hledat spojence.
• Neobviňujte partnera. Není naprosto vhodná doba na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem dítěte staré účty a navzájem se obviňovali. Minulost se změnit nedá, budoucnost naštěstí často ano.
• Nehledejte v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči.
• Nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a vaši péči a váš zájem potřebují.
• Nezanedbávejte ani bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých dětí. Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim za normálních okolností neublížil. Je také třeba myslet na to, aby se drogami, které dospívající domů přinesl, neotrávil mladší sourozenec.
• Nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit samotné dítě, ale jeho „kamarádi“, kterým dluží za drogy. Jestliže začalo dítě zneužívat pervitin nebo opiáty, bývá otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníze, šperky a další cenné předměty. Nejde tu jen o majetek, ale také o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci, totiž rozvoji závislosti. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, např. prostitucí nebo krádežemi, neobstojí. Pokud bude závislost pokračovat, je pravděpodobné, že k tomu dojde stejně.
• Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Ano, všechna tato rizika u závislých na drogách existují. Tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, ovšem riziko nesnižují, ale zvyšují. Argument „Dám si drogu, protože jste…“ se dá použít k čemukoliv. Pokud na něj rodič přistoupí, odměňuje a posiluje tak závislost.
• Nedejte se vydírat ani pochybnými známými dítěte, kteří na vás vymáhají peníze, jež jim dítě údajně dluží za drogy. Z jiného telefonu, nežli je váš, ohlaste celou záležitost na policii a s policií spolupracujte. O úmyslu informovat policii vyděračům neříkejte. Nemůžete mít jistotu, že zaplacením peněz by celá záležitost skončila. Možná by se právě naopak stalo dítě pro překupníky s drogami o to přitažlivějším objektem zájmu.
• Nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, že dříve či později pravděpodobně přijde krize. Využijte ji a trvejte na změně životního stylu, případně na nějaké skutečně účinné formě léčby, jestliže není dospívající schopen zvládnout problém sám.
• Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. Ztráceli byste tím důvěryhodnost.
• Nebijte dítě pod vlivem návykové látky. Fyzické násilí nevede většinou k cíli. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům.
• Nejednejte chaoticky a impulzívně.
• Nespoléhejte na babičku. Nastěhovat dítě, které bere drogy, k babičce, má většinou předvídatelné důsledky. Babička bude okradena, možná i týrána a stav se bude zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte vy, sotva zvládnou prarodiče.
• Do nekonečna neustupujte. Jen by se tak živila oboustranná nenávist. Požadavek, aby známí dítěte, kteří berou drogy, do vašeho bytu nechodili, je rozumný. V krajním případě je na místě volat policii.
• Nedělejte zbytečně dlouho „dusno“. Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě přitažlivější.
• Nezabouchněte dveře navždy. I když dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky.
• Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání, problém se dá překonat.

Tak praví zákon

Zákon stanovuje, že alkoholickými nápoj jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0.75 objemového procenta alkoholu. (Zákon č.37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, §1 odst. 2). V České republice existují zákony, které zakazují prodej a podávání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let. Jsou jimi především:

• zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který se vztahuje na prodejce alkoholických výrobků
• zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, který zakazuje podávání a prodej alkoholu osobám mladším 18ti let, nabádá k výchově proti alkoholismu a jiným toxikomaniím
• zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, který podání alkoholu dítěti chápe jako jeden ze zločinů proti rodině a dětem, jimiž je narušován zdárný a řádný vývoj dětí

Požívání alkoholu je v Česku povoleno od 18 let, prakticky by se tak mladiství neměl mít možnost dostat k alkoholu. Avšak v reálu situace vypadá jinak.

Statistiky

ESPAD 2011

• Alkohol v životě pilo téměř 98 % dotázaných, přibližně 60 % (66 % chlapců a 50 % dívek) lze považovat za pravidelné konzumenty alkoholu (pili alkohol více než 20krát v životě) – dotazovanými jsou děti.
• V posledních 30 dnech pilo alkohol 79 % studentů; téměř 72 % pilo pivo, 47 % pilo víno a téměř 59 % uvedlo pití destilátů v posledních 30 dnech.
• Pravidelnou konzumaci piva uvedlo 26 % dotázaných, 9 % uvedlo pravidelnou konzumaci vína, 10 % konzumaci alkopops (tj. limonáda s obsahem alkoholu) a více než 15 % konzumaci destilátů.
• Časté pití alkoholických nápojů (6krát a častěji v posledních 30 dnech) udávají více chlapci, přičemž nejvíce preferovaným nápojem je u nich pivo.
• Čeští šestnáctiletí nepovažují pití alkoholu za příliš zdravotně rizikové chování, za rizikové považují až pravidelnou konzumaci alkoholu. Konzumaci 4 a více sklenic alkoholu téměř denně považuje za velmi rizikové jen 48 % respondentů.
• V roce 2011 uváděli studenti v rámci dotazníku podrobněji problémy, které měli v důsledku konzumace alkoholu. Nejčastěji se jednalo o problémy ve vztazích s rodiči (20 %) nebo přáteli (24 %), problémy ve škole (20 %), ale také nehodu nebo zranění (16 %). S alkoholem souvisí i častější výskyt agresivního chování (15 %). Mezi studenty je relativně vysoký podíl těch, kteří uvedli v důsledku konzumace alkoholu sex bez ochrany (16 %) a sexuální zkušenost, které následně litovali (14 %).
• Alespoň jednou týdně pije alkohol 16% třináctiletých chlapců a 9% stejně starých dívek.
• 80% studentů pije tak, že se minimálně jednou do svých šestnáctých narozenin opije.
• Svou první sklenici piva si ve třinácti letech dalo 66,6% Čechů a 62,1% si ve třinácti dalo svou první sklenici vína.
• 23,1% 16letých Čechů pije pivo minimálně 6x za měsíc.

Zdroje:

Health Behaviour in Scool-aged Children. A World Health Organisation Collaborative Cross-National Study 2004  www.hbsc.org.

Currie C, Samdal O, Boyce W, et al. Healt Behaviour in Schoolaged Children: a WHO Cross-National Study (HBSC), Research Protocol for the 2001/2002 Survey, Child and Adolescent Healt Resaearch Unit (CAHRU), University of Edinburgh

Fandler E, Scheer Rodl S, Muller W. Alkoholmissbrauch und abhangigkeit bei Kindern und Jugendlichen. Monatsschr. Kinderheilkd 2008; 156: 591–604

Mezinárodní projekt ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách – European School Project on Alcohol and other Drugs) je největší celoevropskou studií zaměřenou na zjištění rozsahu užívání legálních a nelegálních návykových látek u šestnáctiletých studentů. Projekt je realizován každé 4 roky od roku 1995, v roce 2011 tak proběhla již pátá vlna studie. Celkem se v do studie v roce 2011 zapojilo více než 100 tisíc šestnáctiletých studentů z 36 evropských zemí

Web: http://www.msmt.cz/file/20279_1_1/ 

Web: http://www.pobavmeseoalkoholu.cz

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. 5. revid. vydání. Praha: Sdružení FIT IN – Rodiče proti drogám, 2003. 102 s. ISBN 80-260-3873-8.