Všichni tak nějak máme povědomí o tom, že dobrý třídní učitel se údajně vyskytuje, ale každý o něm máme svou představu. Představ je tolik, že kdyby se sdružily do jednoho jedince, byl by to pravděpodobně skutečně Yetti. Kde po něm pátrat?
Takového nadpozemsky dokonalého jedince bychom zřejmě pronásledovali do úmoru. Co je tedy všem těmto různorodým představám společné? Kde se nachází střed (jádro), ve kterém se slučují představy dětí, rodičů, kolegů i ředitelů? A jak to udělat, aby takoví učitelé běžně existovali?
Zamysleme se
Kdekoliv jsme v republice při vzdělávání položili otázku, co je pro každého „hráče“ ve škole (rozuměj tím dítě, rodič, učitel, ředitel) důležité, velká část odpovědí byla, aby pro něj byla škola dobrým a bezpečným místem k životu. Všichni vždy skončili u jednoho – chceme tu mít dobré vztahy. Když jsme se pídili po tom, proč nedali na první místo výsledky, každý přišel s tím, že nemohou dosáhnout těch nejlepších výsledků, když se nebudou cítit dobře. A to tvrdili všichni – včetně rodičů. I oni lépe formulovali své požadavky a lépe hledali s učitelem společnou cestu, když se při jednání cítili dobře.
Výsledky těchto drobných zkoumání kladou na učitele nároky nejenom jako na odborníky v předmětech, ale především na učitele jako odborníka psychosociálního vzdělávání. Ne nadarmo už Národní ústav duševního zdraví (na základě průzkumu, který poukázal na vysoký nárůst duševních poruch) ve spolupráci s ministerstvem školství chystá nový vzdělávací program pro psychosociální vzdělávání. Ať už program bude životaschopný nebo ne, budou tyto nároky vloženy do rukou třídních učitelů.
Také proto jsme do našich projektů zahrnuli 80 hodinový Trénink pro třídní učitele. Bude to totiž třídní učitel, kdo bude učit děti, jak rozumět emocím druhých, jak na ně reagovat, jak rozumět sám sobě, jak zacházet sám se sebou, a to v rámci společnosti, jehož je každý součástí. Co můžeme dělat už teď?
Pozorujme
Že je to snadné a v pohodě? Ne, to skutečně není. Být dobrým pozorovatelem, který ví, co s výsledky pozorování také udělat, k čemu mu jsou, to vyžaduje určité dovednosti, které je třeba trénovat. Možná ta banální změna terminologie z učitelského dozoru na učitelský dohled před několika lety nám měla tento rozdíl nějak naznačit.
Dobré pozorování provádějte tak, abyste co nejméně narušovali přirozený dětský (přestávkový) svět. Snažte se být pouze průvodci, nikoliv ti v hlavní roli. Výrazně zasahujte až tehdy, jde-li dítěti o zdraví, bezpečí. Okamžitě vyhodnocujte a stanovujte si, jak budete se zjištěným zacházet. Nemusíte řešit okamžitě, téměř vždy máte čas na rozmyšlenou. Ne vždy je žádoucí sahat po žákovské knížce, psát vzkazy rodičům.
Desatero dobrého třídního učitele
Vložte název své školy a váš email. PDF dokument vám na něj dojde obratem.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Ptejme se
Bohužel se často stává, že se neumíme ptát, nebo že na otázky nemáme čas. Správnými otázkami, kterými dítěti zásadně nepodsouváme vlastní vidění, učíme dítě vidět realitu a pojmenovávat nejen skutečnosti, ale i vlastní emoce. Správné otázky lze zařadit do každé hodiny (v rámci sumarizace hodiny, reflexe sami sebe, zjištění stavu, vědomostí, vnímání u dětí), do aktivit, kterými pracují na vztazích, do běžných situací.
Používáme otázky jako: „Co se dnes (při hře, v hodině, o přestávce) dělo? Kdyby tady byl někdo mimo nás a mohl to celé sledovat. Co by viděl?“ Nevnucujeme dítěti své vidění, neimplantujeme mu vlastní pravdu, čekáme na to, jak to vidí dítě. Dál se můžeme ptát: „Co jsme dělali dobře? Co se nám nedařilo? Co se nám opravdu povedlo? V čem to konkrétně bylo, spočívalo?“ Zaměřujeme dítěti pozornost na to, čeho si má všímat. Můžeme ho učit všímat si špatného, což za nás skvěle dělá celá společnost i média, anebo ho učit všímat si i dobrých věcí.
Další posunutí spočívá v tom, že připravujeme dítě na věci příští: „Kdybychom to hráli ještě jednou. Co víte, že můžete udělat jinak, aby se nám dařilo ještě lépe? Napadá vás ještě nějaká příležitost, kde to můžete ještě použít? I mimo takové hry? Opravdu by to fungovalo? Co bychom museli dělat, aby to fungovalo nejen ve hře?“
Umění klást otázky je skutečně kapitolou samo o sobě. Tréninkem pro třídního učitele proniknete i do tohoto umění. V další části článku Když dobrý učitel není yetti – část II. vás seznámíme s některými z dalších dovedností třídního učitele.
