Dětská představa o tom, že každý den dělám, co mě baví. Nepřipouštěl jsem si, že mě v životě čeká nějaká „práce“ v tom negativním slova smyslu. Okolí mě o tom, ale neustále přesvědčovalo a na takový život připravovalo.
Psal se rok 1999. Mí kamarádi tehdy brali pervitin, kouřili kde co, a pili kombinace, které si představovat nechcete. Já se těmto životním odbočkám naštěstí vyhýbal. Ale i tak se mi dařilo s touto komunitou být intenzivně v kontaktu.
Neposeda, který chtěl něco vytvářet, objevovat, setkávat se s lidmi, bavit se. To jsem já, když mi bylo necelých patnáct. Začal jsem podnikat prakticky (neofiko) už na základce. Tehdy s vysílacími radiostanicemi. V podnikání jsem poznával mnoho oborů. Podnikal jsem s výpočetní technikou, měl sociální podnik, řešil luxusní porcelán z Asie a další. Jak vidno, tak mi chvíli trvalo, než jsem našel ten správný obor.
Byl jsem v mnoha komunitách. Jedna právě vznikala při mém zapojení jako peer dobrovolníka v Centru prevence. Po absolvování výcviku jsem začal chodit do škol a věnoval se zejména prevenci užívání návykových látek. Následně pak dalších forem rizikového chování.
Potkal jsem se tehdy z mnoha pro mě inspirativními lidmi, kteří mi prakticky měnili a směřovali život. Jednou z nich, pro mě klíčovou, byla a je Gabča Doleželová.
Bavilo mě s ní sdílet představy o tom, co by ještě šlo a mohlo být. Současně ji vracet na zem z obláčků představ. Přiznávám, bavilo mě ji v tom i trochu zlobit. Tam to skončilo. Tedy spíš začalo. Hned se k tomu dostaneme.
Být na blízku, když je potřeba. Potřeba pomáhat druhým. Ochota naslouchat. To jsem byla a asi i jsem stále já. Vnímala jsem kolem sebe mnoho náročných lidských osudů a příležitostí, kde své já nechat projevit.
V té době jsem se stěhovala, a tedy i měnila práci. Ze střediska výchovné péče jsem zamířila do Centra prevence. Věnovala jsem se prevenci na školách, podpoře žáků, pedagogů a rodičů. Potkala jsem se zde mimo jiné i s Petrem Štěpáníkem. Zlobil mě svým (někdy) surově realistickým pohledem na svět a humorem lehce za hranou.
Nakonec jsme si však padli do noty. Vedli jsme dlouhé rozhovory v čajovnách. Vůně čaje a orientálních koření jsou pro mě s tou dobou spojené, stejně jako Saidi a jiné orientální tance. Tanec miluji do dnes. Někdy v té době však začal onen magický tanec plný změn a rozvoje s názvem MADIO.
Centrum prevence zaniklo. S příchodem nového zákona o sociálních službách v roce 2008 jsme viděli, že oblast prevence rizikového chování dostává nepříjemnou ránu. V prosinci téhož roku ve Velké Británii, vzniká myšlenka, že s tím něco uděláme. Že vznikne MADIO.
Petr usedá k excelovským tabulkám a počítá jak na to. Šlo o krok do prázdna. Oba jsme aktuálně měli jiné profesní a podnikatelské plány. Období celosvětové ekonomické krize, která aktuálně probíhala bylo patrné všude kolem nás. Také jsme si tříbili, co a jak vlastně od života očekáváme.
Jdeme do toho. Přizýváme paní Ludmilu Hyblerovou s její životní zkušeností a 13. 1. 2009 vzniká MADIO.
MADIO, z latiny „vstupovat v střed“. Tak tedy vstupujeme.
Sníme o tom, že vznikne organizace, která bude stabilní podporou školám a týmům ve firmách. Přejeme si, aby se děti ve třídách cítily bezpečně. Vidíme týmy lidí, kteří jsou v práci rádi a mají naplněný i osobní život. Realizují se. Vidíme tak i sami sebe a náš tým. Tým, ve kterém se na sebe těšíme a chceme společně kouzlit, tančit a objevovat. Tím naplňujeme představy o tom, co nám dává smysl vytvářet.
Máme skvělý tým. Klienti vnímají naše služby jako velmi hodnotné. Můžeme jim být podporou. Jsme podporováni ze strany státu. Baví nás to.
Po pěti letech na trhu jsme však zažili pád. Vystřízlivění. Zaměřovali jsme se velmi na podporu škol a nevěnovali dostatečnou pozornost firemnímu světu. Žili jsme v představě, že státu záleží na tom, abychom mu pomáhali naplňovat jeho povinnosti. Dotace, ze kterých jsme v té době značně dofinancovávali služby ve školách, nás v tom utvrzovali. Jenže ty se najednou výrazně zmenšily.
Museli jsme se rozloučit se značnou částí svého týmu. Opustit některé prostory. Zejména jsme však museli vypovědět spolupráci mnoha klientům. Stali jsme se nedostupnými.
Zbořila se nám představa o tom, jak to vlastně má fungovat. Petrův realistický pohled se hodil jen pro sběr cynických komentářů aktuální situace. Humor se dostával za hranu. Magický tanec ztrácel kouzlo.
Jak to vypadá, když to funguje? Kde jsme, jak to vypadá kolem nás? Co už máme, z čeho můžeme čerpat? Vznikla vize MADIO. Trvalo to, ale vznikla. Nevznikla sama.
Vytvářeli ji lidé, u kterých jsme vnímali, že do toho chceme jít spolu. Lidé, kteří byli a jsou schopni věci měnit. Dali jsme tam, co chceme. Dali jsme tam sebe. Proto tomu stále věříme. Představa o tom, jakou společností chceme být, možná v některých bodech už i jsme a budeme.
Tento moment nám pomohl upevnit sebevědomí. Nastavil jasné rozhodování. Určil a určuje strategie, které volíme.
Komunikujeme svou novou vizi. Vysvětlujeme, rozhodujeme, víme, co děláme a čemu říkat ne. I díky tomu máme více příležitostí říkat Ano.
Vytváříme novou strukturu organizace. MADIO není jen o Gabči a Petrovi. Jsme, věříme, tým kompetentních lidí. Každý má své činnosti a odpovědnost za ně. Učíme se všechno dělat ponovu.
Sledujeme zejména potřeby klientů a zákazníků. Zavádíme Customer Relationship Management systém. Vyvíjíme online podpůrné nástroje jako Tipy do třídnických hodin, nebo Leader in My Self.
Uvědomujeme si důležitost komplexní podpory. Proto pomáháme firmám a školám, se kterými spolupracujeme, rozvojovými programy (pro firmy, pro školy).
Věnujeme se podpoře managementu firem a ředitelů škol. Pomáháme jim a jejich kolegům zavádět zásadní změny. Zaměřujeme se na podporu každého, jako leadera svého života. Věnujeme se supervizím, terapiím a koučování.
Akcentujeme (v té době aktuální téma) certifikaci ve všech formách prevence (všeobecné, selektivní i indikované). Jsme první organizací v České republice, která tuto certifikaci ve všech formách prevence získala.
Těžíme také ze spolupráce v partnerství s Univerzitou Karlovou (Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze). Rozvíjíme akreditované specializační studium pro školní metodiky prevence. Pouštíme se do podpory třídních učitelů, školních psychologů a dalších poradenských pracovníků škol.
Žijeme, co říkáme, a snad i proto se plní Petrovi sen, že nechodí „do práce“, ale do MADIO a Gabča má možnost projevit každý den své já.
Děláte možné i nemožné, aby ve firmě vše fungovalo, jak má, přesto výsledky nedosahují zelených čísel. Rozvojový program pro firmy je způsob, jak změnu zavést a zažít.
Dvouletý program pro školu, který pomáhá a podporuje ředitele se svými kolegy při zavádění zásadních změn.
Pokud jste v situaci, kdy v některé oblasti vašeho působení v práci či mimo ni chcete něco změnit, zlepšit, posunout, vyberte si podporu, která vás dovede k cíli.
Jednotlivcům i celým týmům pomáháme posílit jistotu při zvládání změn. Mrkněte na příklady situací, ve kterých se na nás obracíte. Pokud tam není ta vaše, nevadí. Každý máme svá přání, jak to v životě chceme. Napište si o schůzku, klidně i online. Věříme, že můžeme být podporou i vám.
„Od spousty kolegů ale neustále slyším, že toho mají moc, že chtějí hlavně učit a že se v tom všem už nevyznají. Bez nich to ale nepůjde. Moc bych si přála, aby se naše škola posunula dál. Společnost i děti se mění a vnímám, jak klíčovou roli v životech dětí máme a zaujímáme. Chce to učit jinak, měnit přístup k dětem a nabízet věci jinak..“
„Už mě to ubíjí. Pořád dokola. I majitelé už se celkem zlobí. Rád bych nezažíval pořád to vnitřní pnutí. Měl nějakou jistotu. Chce to fakt změnu. Ale jakou a jak na to? Mám nějaké nápady. Už jsem jich pár zkusil a nějak to nedopadlo. Jsem tady, abych získal oporu v tom, co bych rád se svým týmem zavedl. Rád bych v tom našel určitou jistotu a k tomu ten klid mysli.“
„Jsme tady kvůli Radimovi, chtěli bychom, aby mu bylo líp. Bolí ho břicho, často ráno zvrací, všeho se bojí. Lékaři zdravotní stránku vyloučili. Vnímáme, že by potřeboval posílit sebevědomí..“
„Ve třídě pořád něco řeším, rvačky, posměšky, rodiče si stěžují. Teď jedni přišli, že jejich dcera nechce chodit do školy, bojí se. Dětem jsem domlouvala, ale úplně se to nelepší..“
„Poslední dobou se mi objevily panické ataky a úzkosti. Vůbec nechápu, co se to děje. Zdravotně jsem v pořádku. Potřebuji se z toho rychle dostat. V práci jsem pod tlakem, doma po mě žena chce, abych se staral o rodinu, ale já bych nejraději někam zalezl a nedělal nic.“
„Zelená čísla udržíme vždycky jenom chvíli. Takto se to podnikání dělat nedá. Musíme to změnit. Snažil jsem se je nějak motivovat a nasměrovat je. Ale každý to vidí jinak. Nařizovat jim to je blbost. To vím. Mám pocit, že jsem na to pořád sám. I když ve firmě samozřejmě lidi mám. Nějak nás dostat na společnou vlnu. A samozřejmě pak měl ty zelená čísla delší dobu. Ať je trochu klid a pohoda doma i ve firmě.“
Co ti přišlo na dnešním setkání důležité? Dechový trojúhelník, jsem fotbalista, budu používat před zápasem.
Pomohli jste mi ujasnit si svoji roli, důležitost reflexe i sebereflexe, nové nápady na práci se třídou a také posunout se v řešení problémů.
Oceňuji přístup, otevřenost a praktické cvičení.
I cesta je cíl. Děkuji za provázení, nasměrování a překonávání překážek, nalezení nových možností. Upevnění sama sebe. Nasměrování k novým věcem. Přemýšlení nad problémy jinak.
Bylo to fajn. Zjistil jsem, jak se mám rozhodnout, abych věděl, že to je dobré. Prý jsem teď klidnější.
Pomohl nám uvědomit si nebo se zamyslet nad tím, jak se máme a za co můžeme být vděční.
Co ti přišlo na dnešním setkání důležité? Dechový trojúhelník, jsem fotbalista, budu používat před zápasem.
Pomohli jste mi ujasnit si svoji roli, důležitost reflexe i sebereflexe, nové nápady na práci se třídou a také posunout se v řešení problémů.
Oceňuji přístup, otevřenost a praktické cvičení.
I cesta je cíl. Děkuji za provázení, nasměrování a překonávání překážek, nalezení nových možností. Upevnění sama sebe. Nasměrování k novým věcem. Přemýšlení nad problémy jinak.
Bylo to fajn. Zjistil jsem, jak se mám rozhodnout, abych věděl, že to je dobré. Prý jsem teď klidnější.
Pomohl nám uvědomit si nebo se zamyslet nad tím, jak se máme a za co můžeme být vděční.
Proto pracujeme s lidmi, kteří chtějí ve svém životě něco zlepšit nebo rozvinout. Většinou to děláme formou vzdělávání, tréninku nebo konzultací, s jednotlivci i skupinami.
Zákazníky i klienty vnímáme jako partnery. Naším společným cílem je poskytovat takové služby, které spoluvytváří dobré vztahy. Tyto služby jsou pak užitečné pro všechny zúčastněné. Díky tomu s námi lidé i společnosti chtějí zůstávat v dlouhodobém vztahu. Dává nám smysl se v tom neustále zlepšovat.
Najdete nás ve Zlíně na Kvítkové ulici. Čekat vás bude dobrá káva a vstřícné přijetí. Nezávazně probereme, jakou situaci řešíte. Pak se teprve bavme o tom, jak vám v takové situaci můžeme být podporou. Věříme, že pokud jste se rozhodli s námi spojit, je velká pravděpodobnost že opravdu chcete něco změnit, zlepšit nebo rozvinout. To bývá to nejtěžší rozhodnutí. Máte ho za sebou. Tak pojďme společně na to.
